Projekt Svobodný a bezpečný informační prostor usiluje v prvé řadě o přijetí Zákona o digitální ekonomice, který by měl i oficiálně zplnomocnit Český telekomunikační úřad (ČTÚ) k výkonu funkce Koordinátora digitálních služeb, k čemuž nad rámec pověření ze strany vlády oficiálně nedošlo. Kromě toho v dalších krocím usiluje konsorcium AMO, Lobbio a CIS o to, aby byl český stát lépe připraven implementovat a dále zpracovávat digitální legislativu ze strany EU a adaptovat tak své instituce a postoj k této agendě.
Výsledkem projektu má být více otevřený a inkluzivní informační prostor pro všechny názorové proudy a politická přesvědčení v mezích české a evropské legislativy, který nebude již tolik zavalen manipulativními narativy nebo nelegálním obsahem ohrožujícím demokratickou diskuzi i národní bezpečnost. Zároveň má dojít k lepšímu informování uživatelů a businessových subjektů s více pravomocemi a kompetencemi ovlivňovat prostředí kolem sebe, a to také pro neziskové organizace a výzkumníky působící v oblasti práce s daty.
Uplynulé období totiž ukázalo, že český stát je stále zoufale nepřipraven přejímat a efektivně implementovat evropskou digitální legislativu a regulaci z ní vycházející. Situace dokonce došla tak daleko, že v případě tzv. Nařízení o digitálních službách (DSA) byla vůči Česku ze strany Evropské komise spuštěna tzv. procedura pro porušení evropského práva (tzv. infringement procedure), a to z důvodu dosavadního nepřijetí Zákona o digitální ekonomice a formálního nezplnomocnění tzv. Koordinátora digitálních služeb (DSC). Česko se tak společně s dalšími několika evropskými členskými státy stalo jedním z černých pasažérů a příkladů nejhorší praxe v této oblasti. Tento fakt Evropská komise eviduje a průběžně postupuje proti ČR v jednotlivých krocích, které jsou dnes ze strany české vlády vypořádávány, ale v tomto ohledu velmi pomalu. Pokud v ČR nedostojíme závazkům, riskujeme, že s námi ostatní nebudou spolupracovat a systém nebude pro Česko dostatečně solidárně fungovat. Ohrožena tak bude například integrita voleb, výměna informací s dalšími státy nebo přístup výzkumníků a dalších subjektů k informacím.